Mistr boje na čtyřiašedesáti polích

Rodinné partie

Na své dětství Kasparov vzpomíná takto: "Rodiče mého otce velmi doufali, že půjdu do hudební školy. Otec mého otce byl skladatel a operní ředitel Filharmonické společnosti v Baku; jeho matka byla učitelkou hudby. Byli přesvědčeni, že by každý měl prodělat hudební výchovu. Nezáleželo na tom, že jsem neměl hudební sluch. ,Tou nejdůležitější věcí je smysl pro rytmus,‘ tvrdívala vždy matka." Otec byl však proti Garryho hudební výchově. "Chlapec má analytický mozek," říkal. "Měl by studovat šachy, ne hudbu."
Otec Garrymu zemřel, když bylo chlapci sedm let. S matkou pak dohrával partie, které otec kdysi začal. "Od ní jsem se naučil milovat šachy, staly se mou vášní," vzpomíná Garry na úlohu matky v počátcích své životní dráhy.
Rodiče byli přesvědčeni, že hudba a šachy jsou obory, kde je třeba dovednosti rozvíjet od raného dětství. Dětská fantazie byla podle jejich mínění schopna se povznést k harmonickému stavu a dosahovat brilantních výkonů. "V dětství jsem shledal šachy něčím, co je zábavné. Zamiloval jsem se do nich, a stejně jako je tomu v jiných vztazích, co milujete, na tom tvrdě pracujete."
Ve dvanácti převzal Garry matčino arménské příjmení Kasparian v jeho ruské verzi Kasparov. Matka ho také bude po celou jeho dráhu na šachových turnajích doprovázet.

Rychle vzhůru

Šachový trénink prodělal Garry ve škole Michaila Botvinika. V roce 1976 se stal juniorským šachovým mistrem SSSR. Tehdy mu bylo třináct let. Následujícího roku úspěch zopakoval a jeho skóre vítězství bylo ještě přesvědčivější.
O rok později EVROPANŮ zvítězil Kasparov na turnaji Sokolského memoriálu v Minsku. Pro mladého šachistu znamenalo toto vítězství životní zlom a pohnulo ho k tomu, aby si šachy zvolil za svou dráhu. "Budu si Sokolského memoriál pamatovat tak dlouho, dokud budu živ," řekl Kasparov. Jeho šachová kariéra trvala třicet let a procestoval během ní celý svět.
Vzestup mladého šachisty pokračoval. V roce 1979 vyhrál poprvé silně obsazený mezinárodní turnaj v Banja Luce a o rok později získal jako šestnáctiletý titul juniorského mistra světa v Dortmundu.

Boj o světový trůn

Bylo jasné, že Kasparov se jednou střetne s Anatolijem Karpovem, miláčkem Ruské šachové federace. Než však mohl Kasparov vyzvat mistra světa Karpova, musel se ještě utkat s několika vážnými protihráči, mimo jiné s Viktorem Korčným, zřejmě nejlepším "nesovětským" hráčem (ruský šachista totiž v roce 1976 emigroval do Švýcarska). Hrát se mělo v Kalifornii. Politické intriky však Kasparovovi v účasti zabránily. Korčnoj se rozhodl ke gentlemanskému gestu a partie se nakonec hrála v Londýně. Kasparov zvítězil, cesta k boji o šachový trůn byla volná.
První série partií mezi Karpovem a Kasparovem byla pro oba hráče vyčerpávajícím zápasem, během něhož se lidé v jejich okolí obávali o jejich zdraví. Především Karpov vypadal vyčerpaně, a dokonce výrazně zhubl, několikrát byl také hospitalizován. Oba hráči však chtěli pokračovat. Zápas byl anulován (mistrem světa zůstal Karpov) a znovu se o titul bojovalo až v roce 1985. To už Kasparov Karpova porazil, a stal se tak nejmladším šachovým mistrem světa v historii. Bylo mu dvaadvacet let a stal se v pořadí třináctým světovým šampionem.
Svůj titul musel Kasparov proti Karpovovi obhajovat ještě třikrát a vždy se mu to povedlo. I tím se zapsal do moderní historie šachu. Jako hráč prý Kasparov nosil v hlavě tisíce partií, jeho styl byl plný léček a kombinací. Známý byl jeho důraz na pečlivou přípravu. Je považován za jednoho z nejinteligentnějších lidí na světě, ale návrhy nechat si inteligenci změřit vždy s úsměvem odmítal.

Vždy pečlivě připraven

Konec osmdesátých let, který byl v SSSR značně bouřlivý, se nevyhnul ani velmistrovi. Když v Baku vypukl známý masakr, přijel Kasparov na místo, aby zachránil rodiny svých příbuzných a přátel. Podařilo se mu najmout letadlo do Moskvy a na vlastní náklady pomohl těmto rodinám začít nový život. Kasparov však hroutící se Sovětský svaz neopustil a zůstal v Moskvě.
S jeho jménem je spojena ještě jedna událost, která ovlivnila šachový svět. V devadesátých letech vystoupil z Mezinárodní šachové federace FIDE, čímž došlo v této disciplíně k rozkolu, a svět tak nemá od té doby jednoho šachového šampiona. Kasparov je první ve světovém žebříčku a mistrem světa je zase Uzbek Rustam Kasimdžanov.
Ke Kasparovově pojetí šachu patří navíc i to, že chtěl tuto hru přiblížit i lidem mimo šachový Olymp.
Nemá rád, když ho srovnávají s velmistrem Bobbym Fischerem, který se pro své plné ponoření do hry dostal do psychických problémů a cele se uzavřel před okolním světem. Podle Kasparova se kvůli Fischerovi svět dívá na šachisty jako na poloviční blázny a to by chtěl změnit.
Vykonal také kus práce v popularizaci šachové teorie. Napsal knihu Mí velcí předchůdci, kde v prvním svazku rozebírá hry velmistrů, jako byli pražský rodák Vilém Steinitz, Emanuel Lasker, José Raoúl Capablanca a Alexandr Aljechin. Kniha se dočkala jak nadšených recenzí, tak výtek pro historické nepřesnosti a používání necitovaných pramenů. Vzdor tomu získala za rok 2003 cenu Britské šachové federace. K prvnímu svazku díla nakonec přibyly ještě tři další. Jedna z nejstarších her na světě podle něj může také využít ke svému rozvoji jeden z nejnovějších vynálezů - internet. Jako je prý nejlepší sledovat fotbal v televizi, je nejlepší hrát šachy na internetu.

Prohra s počítačem

Slavné se staly Kasparovovy partie s počítačem. V únoru 1996 hrál s počítačem firmy IBM nazvaným Deep Blue. Stál proti stroji schopnému vyhodnocovat padesát miliard tahů za tři minuty. Jeden zápas prohrál, pak však třikrát vyhrál a dvakrát remizoval. Až v květnu 1997 v New Yorku počítač Kasparova porazil. Bylo to poprvé, co stroj porazil šachového šampiona. Rozdílem jediné prohrané partie.
Jak je to možné? Počítač je ve výhodě díky své schopnosti ohodnotit 200 milionů pozic za vteřinu a probírat všechny možné tahy své i soupeře. Převedeno do praxe to znamená "uvažovat" asi sedm tahů dopředu, tedy na úrovni velmistra. Stroj také nikdy nepodlehne stresu. Nevýhodou počítače je, že není schopen plánovat, a tak někdy tahá figurkou sem a tam a čeká, co soupeř udělá.
Nepřekonatelné bývají počítače v koncovkách. Figur už je většinou málo a stroje "znají" slavné partie z minulosti. Zajímavé je, že v té slavné partii, již Kasparov prohrál, chybovali oba. Počítač udělal nečekaně špatný tah, a umožnil tak Kasparovovi remízu; velmistr zase situaci špatně vyhodnotil a vzdal hru příliš brzy. Při normálním turnaji by se mu to zřejmě nestalo. Zda byl stroj skutečně lepším šachistou, však není jasné. Kasparov totiž hrál hůře, než u něho bývá obvyklé. Odměnu 700 tisíc dolarů pro vítěze si nicméně odnesl Deep Blue, přesněji řečeno tým jeho tvůrců.

Opravdu konec?

Letos Kasparov překvapil během turnaje ve španělském Linaresu (vyhrál ho) prohlášením, že s šachy končí. Tedy pokud jde o profesionální partie. "Šachy samozřejmě budu hrát dál, protože je to nádherná hra. Ale už ne na profesionální úrovni. Chci žít svůj vlastní život," řekl.
V každém případě bude mít řadu dobrých důvodů usedat k šachovnici znovu a znovu. Hraje například simultánky, aby výtěžek z nich mohl věnovat na charitu.
Odborníci ostatně nevylučují, že se Kasparov někdy vrátí i k profesionální hře. Považují tohoto velmistra za impulzivní osobnost, která může své rozhodnutí ještě někdy v budoucnu zase změnit.
Není však vyloučeno, že důvodem konce jeho šachové kariéry může být i politika. Kasparov se angažoval na založení sdružení nazvaného Výbor 2008 - Svobodná volba, jehož cílem je zabránit prezidentu Putinovi, aby za sebe do úřadu v roce 2008 někoho dosadil. Právě v Linaresu prohlásil, že by se všichni slušní lidé měli spojit proti diktatuře (čímž myslel Putina).
Kdo bude vítězem v této "šachové" hře, se ještě uvidí.

Jan Jandourek

MF DNES, 23.3.2005 (50 EVROPANŮ - Galerie evropské elity - 49. díl)