Je to můj osud!

N: Když se stal Tal mistrem světa vykřiknul: "Mám hlavu plnou Slunce". Čeho jsi měl v té chvíli hlavu plnou ty?
Ruslan Ponomarjov: To je filosofická otázka. Ve skutečnosti nemůže být hlava plná Slunce….

N: Cítíš nějak, že po vítězství nad Ivančukem skončilo Tvé šachové mládí a začíná surový dospělý život? Už jsi se zapsal do historie….
Ruslan Ponomarjov: Co říct? Jednou jsem se stal mistrem světa, - znamená to, že to byl můj osud.

N: Když se stal Garry Kasparov ve 22 letech mistrem světa, řekla Rona Jakovlevna Petrosjanová Klaře Šagenovně Kasparovové : " Je mi Tvého syna líto, ten nejjasnější okamžik v jeho životě je už za ním. A teď už ho čekají jen těžkosti." Ty se těch těžkostí nebojíš
Ruslan Ponomarjov: Upřímně řečeno, měl jsem před zápasem úplně jiné představy: stanu se mistrem světa a to stačí. Všechny problémy se pak vyřeší samy od sebe. Ve skutečnosti jich ještě více vznikne. Je pro mě těžké říci, jak bude pokračovat moje šachová kariéra, ale přemýšlet už předem o možných problémech se mi nezdá správné. Budu je řešit tak, jak budou přicházet…

N: Váš zápas s Ivančukem byl často chápán jako souboj opačných koncepcí. Vasilij Ivančuk je znám svojí šachovou filosofií jako neustálý hledač jistoty (pravdy), člověk jež se nezastavuje na již dosaženém. Jaká je filosofie Ruslana Ponomarjova? Velmi často se říká, že Ponomarjov je šachový sportovec…
Ruslan Ponomarjov: Zatím si ještě nestavím nějaké speciální šachové koncepce. Prostě se mi líbí hrát šachy. Jsou pro mě především sportem. Rád vyhrávám!

N: Šachy se poslední dobou postupně mění ve vědu a sport a filosofie se vytrácí?
Ruslan Ponomarjov: Máte na mysli krásné partie? Ne, Rubinsteinovy věžové koncovky, všechny díly Averbachových koncovek jsou aktuální i nyní. Jestli se v nějaké pozici pěšec proměnil v dámu, promění se v dámu i dnes. Možná se hra dnes stává "tvrdší", je třeba více znát a umět uřídit svoje nervy. Jinak to už nepůjde…

N: Řekni upřímně, věřil jsi před zápasem, že můžeš Ivančuka porazit?
Ruslan Ponomarjov: Proč ne? Možná, že kdybych tuto otázku dostal před půl rokem, neuměl bych na ni odpovědět, ale před zápasem kdy už jsem po rozsáhlé přípravě znal silné i slabé stránky jeho hry, po tom, co jsem se "naladil" na tento zápas… Vypracovali jsme s mým týmem dobrou taktiku a když jsem v průběhu zápasu začal cítit, že vychází první předpověď a pak další a další, bylo by velmi těžké nepřemýšlet o vítězství.

N: Zkusme nyní zhodnotit jednotlivé partie a průběh zápasu. Čekal jsi, že vyhraješ první partii takovým způsobem?
Ruslan Ponomarjov: Samozřejmě nečekal. Možná byl Ivančuk překvapený, když uviděl v mém týmu Topalova a Danailova a tak upravil svoji přípravu a zahrál francouzskou. A hraje-li Ivančuk francouzskou z pravidla prohrává. Tato partie ovlivnila samozřejmě celý zápas. Vedl jsem 1-0 a najednou jsem cítil, že jestli zremizuji všechny ostatní partie stanu se mistrem světa. Je třeba říci, že tyto myšlenky mě v dalších partiích i trochu svazovaly…

N: S jakými pocity jsi šel ke druhé patrii?
Ruslan Ponomarjov: Šel jsem prostě hrát černými. Bylo to třeba černými "ustát" a potom bílými zvyšovat zápasovou iniciativu. Ale dostal jsem se do pasivní pozice a Ivančuk mě přehrál. V koncovce jsem musel "kouzlit".

N: A Ty sám jsi věřil, že to můžeš udržet i bez figury?
Ruslan Ponomarjov: O tom nebyl čas přemýšlet. Měli jsme oba asi 5 minut. Udělal jsem tah, 30 sekund se přidalo, ale musel jsem udělat další tah… První dvě partie byly pro mě velmi významné, přinesly mi velkou sebedůvěru, uvěřil jsem, že Ivančuk není Bůh a jde s ním hrát.

N: Ve třetí a čtvrté partii měl Ivančuk jistý tlak. Jak se Ti povedlo vydržet ten pressing a udržet si zápasové vedení?
Ruslan Ponomarjov: Neřekl bych, že v těch partiích soupeř tlačil. Ve třetí partii jsem zahrál proti Paulsenově systému sicilské poprvé variantu s 6. g3 a nezískal jsem žádnou zvláštní převahu. S trenéry jsme se ale rozhodli, že to bude pro Ivančuka velmi nepříjemné, protože se bude snažit nějakým způsobem získat iniciativu . V určitém momentu stály jeho figury skutečně o něco aktivněji, ale moje pozice zůstávala dostatečně pevná. Ivančuk pak poměrně dlouho pokračoval v partii v objektivně remízové pozici. Ve čtvrté partii jsem promarnil dobré šance na výhru - mohl jsem zahrát 28…Je3! To by bylo pro bílého velmi nepříjemné.

N: Ivančuk ve svých rozhovorech říkal, že kdyby vyhrál pátou partii, ve které stál v podstatě na výhru, skončil by zápas úplně jinak.
Ruslan Ponomarjov: Kdyby tu partii vyhrál - jenom by vyrovnal skóre. Myslím, že nemá zvláštní smysl říkat, že by převzal v zápase iniciativu. Je možné, že pokud by Ivančuk v páté partii vyhrál šel by zápas do tie breaku.

N: Po zápase říkal Ivančuk, že měl v partiích neustále iniciativu a že jsi ho ani na chvilku nepřevyšoval. Prostě ti to vyšlo…
Ruslan Ponomarjov: Vasilij Michailovič si myslí, že ho v chápání šachu převyšuje jenom Kasparov. Ale… Proč se tímto tématem tak dlouho zabývat. Stačí se podívat na výsledek zápasu.

N: Jak se vyjádříš k další Ivančukově replice, že Ponomarjov by se měl naučit vzdávat. Měl na mysli tvoji hru v páté partii a porovnával ji s první.
Ruslan Ponomarjov: Naučit se vzdávat? Myslím si, že na vzdávání partie je vždycky dost času. Vzdát se můžeš kdykoliv! Jednoduše zkouším hrát každou pozici. To byla vlastně také jedna z částí plánu připraveného pro tento zápas: hrát jakékoli pozice. Kdyby pěšec došel až k proměně, tak bych se vzdal. Ale on měl jen pěšce navíc a ještě k tomu blokovaného… Navíc, kdybych se hned vzdal, diváci by nemuseli pochopit jaký vítězný plán chce černý uskutečnit.

N: Nezdá se ti, že se po čtvrté partii Ivančuk zlomil? Vždyť pak souhlasil s remízou v téměř vyhrané pozici?
Ruslan Ponomarjov: Ne, nepocítil jsem, že by se nějak změnila jeho chuť bojovat. Je možné, že neproměněné šance ve druhé a čtvrté partii mu nedaly spát.

N: Ve chvíli kdy zahrál černý 47. …Kg7 a dovolil 48. Dd2, čímž jsi se dostal z nejhoršího, pocítil jsi nějaký zvláštní příliv nových sil?
Ruslan Ponomarjov: Soupeř začal kroutit hlavou, byl takový celkem… Pomyslil jsem jen: dnes nemusím prohrát.

N: A nemihnulo se ti v mysli: najednou … případně, můžu i vyhrát?
Ruslan Ponomarjov: Po pravdě už před partií jsem měl dojem, že vyhraji. Nevím proč jsem ten pocit měl. Možná právě proto jsem hrál příliš optimisticky, dokonce i když se pozice začala každým tahem zhoršovat, stále jsem věřil ve výhru. Je jednoduché říkat to po partii, ale ten pocit skutečně existoval.

N: To znamená, že tvůj 29. tah byl ve skutečnosti hrou na výhru?
Ruslan Ponomarjov: (směje se) Stále mi létal hlavou nějaký mat Df3, Sh6 atd.

N: Tato partie zápas vlastně ukončila, že? Vždyť k titulu mistra světa ti stačily dvě remízy ze tří partií.
Ruslan Ponomarjov: Ano, ale ještě nebyl čas na to, abych povolil. Je to tak: jednu partii prohraješ a rozdíl bude už jen jeden bod . A soupeře pookřeje.

N: Neznervózňovalo tě Ivančukovo chování před a v průběhu šesté partie?
Ruslan Ponomarjov: Zdá se mi, že Ivančuk hrál trochu pro publikum. Snažil jsem se to nevnímat… Myslím si, že je to způsob jeho chování, zvláštní typ image.

N: V sedmé partii zápasu ti stačila na vítězství remíza. Nebylo těžké se rozhodnout pro obět pěšce?
Ruslan Ponomarjov: Ne. Podíval jsem se na pozici: všechny figury mám dobře vyvinuty, proč bych měl v takové situaci prohrávat? Tak proč bych neměl obětovat pěšce. za dlouhotrvající analýzu: Hraji normální šachy a chybu jsem ještě neudělal….

N: Nevadilo ti, že Ivančuk jako odpověď na 1. e4 neustále měnil zahájení? Nebo ti to naopak dodalo sebedůvěru?
Ruslan Ponomarjov: Očekávali jsme to. Ve svých minulých zápasech to dělal často.

N: Nakolik se váš tým "trefil" do Ivančukových zahájení?
Ruslan Ponomarjov: No… Že se objeví Aljechinka jsme nečekali stejně jako výběr varianty Francouzské v 1. partii. Ale samozřejmě, že jsme se připravovali na Španělskou, Paulsenovu sicilskou a Francouzskou. A ani volba tahu 1. d4 nás nepřekvapila.

N: Mnozí známí trenéři říkají, že zahájení není zdaleka tím nejdůležitějším…
Ruslan Ponomarjov: Samozřejmě. Z počátku je třeba se naučit jednoduše hrát dobře šachy a až potom přejít k zahájením. Je to jako servis ve vrcholovém tenisu. Získal jsem dobrou pozici - bude se mi lépe hrát. Dostal jsem se do špatné pozice - stejně musím hrát!

N: Ivančuk zjistil, že ti sekunduje Topalov až na předzápasové tiskové konferenci. Váš tým se nesnažil zjistit, kdo bude pomáhat soupeři?
Ruslan Ponomarjov: Ne, žádnou takovou informaci jsme neměli. Možná, že Vasiliji Ivanovičovi pomáhal ještě někdo kromě Gričaka, ale nic o tom nevím.

N: Kdo objevil tu šťastnou myšlenku pozvat do týmu Topalova?
Ruslan Ponomarjov: Byl to nápad mého trenéra, se kterým pracuji už dlouhá léta, Borise Ponomarjova. Topalov je silný šachista , dobře Ivančuka zná a kromě toho s ním hraje poměrně úspěšně… Kladnou statistiku s Ivančukem mají asi jenom Kasparov, Kramnik, Anand a Topalov.

N: Ukázala se pomoc páru Topalov - Danailov jako účinná?
Ruslan Ponomarjov: Ano. Myslím, že to Ivančuka dost znervózňovalo a že musel po celý zápas přemýšlet o tom, co jsme mohli společně najít. Účasti Topalova s Danailovem vděčím za vítězství minimálně v první partii.

N: Říká se, že jsi v průběhu zápasu využíval i rad psychologa. Na účast této profese jsme od časů Karpova už skoro zapomněli. O koho se jednalo a nakolik cenná byla jeho pomoc?
Ruslan Ponomarjov: Ano, je to tak. Jmenuje se Eduard Ejlazjan a bydlí v Doněcku. Nemohu to přesně vysvětlit, ale jeho přítomnost v sále mi dodává sebedůvěru.

N: Kramnik kdysi pomáhal Kasparovovi a pak nad ním zvítězil. Topalov je velmi silný hrající velmistr. Pravděpodobně se o tobě se Silviem Danailovem hodně dozvěděli….
Ruslan Ponomarjov: Před zápasem si obyčejně postavíš konkrétní cíl: zvítězit a stát se šampiónem. O tom, co bude pak, příliš nepřemýšlíš. To je nevyhnutelné, musíš něco obětovat.

N: Byl Tvůj návrh pro Topalova a Danailova nečekaný?
Ruslan Ponomarjov: Abych pravdu řekl, dodnes nevím. Tou otázkou se zabývalo vedení klubu a ne já. Veselin prostě v nejbližších dvou měsících neměl žádný turnaj.
(Michail Ponomarjov: V první řadě jsme uložili všem trenérům a žákům prohlédnout všechny Ivančukovy partie: s kým a jak hraje a pak udělat závěry. Velmistr Savon tvrdil, že to bude velmi pracné. Ivančuk má totiž kladné statistiky téměř se všemi hráči světa s vyjímkou těch, jež už Ruslan jmenoval. Navíc ještě Jusupov. Nakonec jsme se rozhodli zavolat Danailovovi… Odpověděl, že Veselinovi nabízeli spolupráci už Kasparov i Kramnik a on odmítl. Proto je pravděpodobné, že odmítne i nyní. Poprosili jsme ho, aby s ním i tak promluvil, a pak ať zavolají. Ozvali se už druhý den ráno a řekli: "Jsme ochotni spolupracovat, tady jsou naše podmínky…" Kdosi tvrdil, že je to drahé, ale namítnul jsem: "musíme souhlasit, I tak máme v přípravě zpoždění." Zatímco se řešily tyto otázky, pozvali jsme z Moskvy velmistra Komarova, aby s Ruslanem trénoval. Soustředění s Topalovem proběhlo na Krymu na dobré základně se saunou a tenisovým kurtem. Všichni jsme se výborně bavili, když jsme si představili překvapení Ivančuka, až uvidí na zápase Topalova. Rozhodli jsme se tu spolupráci utajit a připravit Ivančukovi překvapení)

N: Ivančuk tvrdí, že kdyby nebylo měsíčního přerušení mezi semifinále a finále, díky své formě v prosinci by lehce vyhrál.
Ruslan Ponomarjov: Michail Ponomarjov: Byli jsme za to přerušení vděční, protože v té formě by byl Vasja schopen porazit nejenom Ruslana ale i možná samotného Kasparova. Takto byl přibržděn….

N: Dá se s tím, Ruslane, souhlasit? Skutečně to bylo pro Ivančuka nevýhodné?
Ruslan Ponomarjov: Těžko mohu hádat jeho pocity. Mě přestávky také dovedou vykolejit. Třeba pátá partie hraná po dni oddechu se pro mě nevyvíjela příliš dobře. I v K.O. turnaji pro mě bylo těžké hrát po volných dnech. Třeba v zápase se Svidlerem.

N: Tvůj tým je skutečně trochu neobvyklý. V čem spočívala například role 12- ti letého Serjoži Kirjakina? Mohl ti vůbec s něčím pomoct?
Ruslan Ponomarjov: To chcete vědět všichni! Je mladý, má svěží pohled na pozice. Sergej byl naším specialistou na taktiku a vůbec je příjemné se s tím setkávat. Nemohu ho nazvat svým přítelem, je tady jistý věkový rozdíl, ale byl plnoprávným členem našeho týmu.

N: Někteří šachisté pracují mnoho let s jedním trenérem, jiní své pomocníky často mění. Čím se řídíš při sestavování svého týmu?
Ruslan Ponomarjov: Dávám přednost tomu, když mohu pracovat s větším počtem různých šachistů, s větší skupinou lidí. Od každého svého trenéra si chci odnést to nejlepší.

N: Silvio Danailov mi prozradil jeden z pokynů pro zápas s Ivančukem. Neměl jsi v žádné partii nabízet remízu, hrát až do holých králů…
Ruslan Ponomarjov: Ano a to jsem i dělal. Rychlá remíza byla pouze v šesté partii, ale to byl zvláštní případ. Zrovna tak jako sedmá, poslední partie. Jádro problému je v tom, že Ivančuk v poslední době často nabízel soupeřům remízu hned po zahájení. Byl jsem na to upozorněn a zařídil se podle toho.

N: Nakolik přesný byl "portrét" Ivančuka, který jste s týmem sestavili?
Ruslan Ponomarjov: To může být jasně posouzeno na základě výsledků zápasu.

N: V průběhu zápasu jsi se dostával do horších pozic a pak ses z nich "kroutil". Byl tento způsob boje neočekávaný, nebo to bylo normální?
Ruslan Ponomarjov: Do jaké pozice jsem se dostal, takovou jsem hrál. Na začátku zápasu jsem nebyl sám sebou. Pokud se srovnají partie zápasu s Ivančukem s partiemi z K.O. systému bude to "nebe a dudy"!

N: Nepovedlo se ti vyrovnat se s přirozeným vzrušením v průběhu zápasu?
Ruslan Ponomarjov: Jak jsem už řekl. Před K.O. systémem jsem měl stanoven skromný úkol: projít do čtvrtého kola. Když se mi to povedlo, začal jsem se cítit svobodněji… Dál jsem už hrál podle hesla: ať se stane, co se má stát. Pak jsem v průběhu měsíční přestávky zhodnotil, co se již stalo a nakonec se mi už, pochopitelně, chtělo vyhrát. A byl jsem zase ve stejné situaci jako v prvních kolech šampionátu. Startovní vzrušení, napětí…

N: Obyčejně po skončení partie hráči ještě chvíli zůstávají za šachovnicí , aby partii zanalyzovali. Zde jste museli jít ihned na tiskovku… Nevadilo ti to?
Ruslan Ponomarjov: Na výměnu názorů na sehranou partii nebyla vhodná doba. Bylo nutné počítat s dalším vývojem - pozice se může objevit v zápase znova - a ty už jsi ji před soupeřem nějak ohodnotil…

N: Všichni si pamatujeme Karpova a Kasparova, kteří analyzovali zápasové partie hned po jejich ukončení.
Ruslan Ponomarjov: My jsme s Ivančukem neměli nějaké zvláštní přání zůstat a analyzovat.

N: Rád analyzuješ se soupeřem právě sehranou partii?
Ruslan Ponomarjov: Záleží na tom, jak partie probíhala a s jakým to bylo soupeřem. Popravdě, po partii se cítíš zpustošený a chceš si jít hlavně někam oddechnout, třeba jen na chvilku být bez šachů… Kdyby to nebyl zápas o mistra světa, asi bychom se s Ivančukem na některé momenty podívali. V Šeng-jangu na světovém poháru jsme naši partii analyzovali. Přitom pro mě turnaj už skončil a bylo mi všechno jedno, Vasilije čekal ještě tie break se Shortem. Ale viditelně ho pozice zajímala.

N: Vůbec ti nevadilo, netlačilo v mozku, že hraješ s lídrem týmu Ukrajiny a zkoušíš tak zpochybnit jeho vedoucí místo?
Ruslan Ponomarjov: Spíš mi to pomáhalo, zatímco Ivančukovi to zjevně vadilo. Bál se ztratit postavení prvního šachisty Ukrajiny. Já jsem takový problém neměl. Myslím, že pro něho bylo psychologicky velmi těžké hrát právě se mnou.

N: A kdyby byl na místě Ivančuka například Ánand, bylo by pro Tebe těžší nebo lehčí hrát?
Ruslan Ponomarjov: Upřímně řečeno, partie Ánanda jsem tak usilovně jako partie Ivančukovy nestudoval. Je pro mě velmi těžké říci, jakou bych v tom případě zvolil strategii. Ánand by, podle mě, nevolil tolik zahájení jako Ivančuk a hrál by zřejmě klidněji.

N: Tvůj trenér Kuzmin mi řekl, že máš recepty na hru nejen proti Ivančukovi, ale i proti Kasparovovi, Kramnikovi, Ánandovi…
Ruslan Ponomarjov: Ano. Mám. Ale čas ukáže, nakolik jsou tyto recepty účinné.

N: Můžeš srovnat své dojmy z mistrovství Evropy v Ohridu , kde jsi skončil druhý, s moskevským K.O. šampionátem FIDE?
Ruslan Ponomarjov: V Makedonii se sešli dobří šachisté a to ztlumilo zápory švýcarského systému. V prvních třech kolech "švýcar" hraješ obvykle se slabými hráči a pak je těžké přejít na partie se silnými velmistry nad 2600 ELO. Jak v Ohridu tak i v Moskvě jsem musel stále hrát proti kvalitním a silným soupeřům.

N: Kde bylo těžší hrát v Ohridu nebo tady?
Ruslan Ponomarjov: V Ohridu jsem měl prvotní úkol postoupit na mistrovství světa. Až když jsem tento úkol splnil, začal jsem hrát o mistra Evropy. V Moskvě bylo úkolem projít přes tři kola. Když si vytkneš jednodušší cíl, je snazší ho dosáhnout.

N: Myslíš, že bys při staré časové kontrole dosáhl stejného úspěchu?
Ruslan Ponomarjov: Proč ne? Všechno je možné. Sedmihodinová kontrola mírně zastarala, vždyť život se také neustále zrychluje. Šachy nejsou vyjímkou.

N: Ale ty neodmítáš účast v "sedmihodinových" turnajích?
Ruslan Ponomarjov: Ne, ale samozřejmě by bylo jednodušší, kdyby byla všude stejná kontrola: 1 1 hodiny na partii plus 30 sekund na tah. Nebylo by třeba neustále si zvykat.

N: Jaký systém boje o titul mistra světa se ti zdá optimální?
Ruslan Ponomarjov: Ten, co byl v Moskvě. Nehledě na to, že jsme hráli jen po dvou partiích, do dalších kol postupovali zpravidla ti nejsilnější šachisté. Na koho jsem se předběžně připravoval, znajíc svojí část pavouka, s tím jsem i hrál. Jen v semifinále jsem místo Svidlera očekával Adamse a ve finále Ánanda. Ale i Svidler a Ivančuk jsou velmi silní protivníci.

N: Při starém mnohostupňovém systému se jen velmi těžko někomu podařilo rychle vystoupat na vrcholná místa.
Ruslan Ponomarjov: Myslím, že přijde čas a zmíněné závratné růsty budou ještě strmější. Objevily se počítače, je stále lehčí získávat informace a i partií už bylo sehráno veliké množství…

N: Stal ses mistrem světa, svým způsobem jsi osobnost. Mohl bys nějak zhodnotit současné dění v šachovém světě?
Ruslan Ponomarjov: To už bylo hodnoceno mnohokrát. Řečeno šachovou terminologií - ocitli jsme se v patu. Nemohu vystupovat z pozice soudce, ale činy Kisrama Iljumžinova se mi zdají dobré a jeho pozice perspektivní.

N: Považuješ Kramnika za mistra světa?
Ruslan Ponomarjov: Vyhrál s Kasparovem - nejsilnějším šachistou planety. Ale šampión musí své výsledky potvrzovat úspěchy na turnajích a to se Kramnikovi nedaří.

N: A jaký je Tvůj vztah ke Kasparovovi? Říkal jsi, že jsi ho nikdy neviděl.
Ruslan Ponomarjov: Především ho považuji za nejsilnějšího šachistu planety, mám respekt před jeho umem a talentem. Ano skutečně jsem s ním ještě nehrál ani jednu partii a v životě jsem ho neviděl. Myslím, že časem k našemu setkání dojde.

N: Stal ses mistrem světa, budeš se snažit o sjednocení šachového světa?
Ruslan Ponomarjov: Samozřejmě bych si sjednocení šachového světa přál a kdyby se měl uskutečnit nějaký sjednocovací zápas, hrál bych ho. Ale to nezávisí jenom na mně, ale i na Kasparovovi, Kramnikovi a FIDE, s níž jsem smluvně vázán.

N: Závěrem: jak se chystáš utratit vydělané peníze?
Ruslan Ponomarjov: Po zaplacení výdajů bude suma značně nižší. Nechystám se zatím ji celou utratit. Ty peníze mi umožní, abych se v budoucnu cítil svobodněji.

Rozhovor otištěn se souhlasem redakce serveru MAT-64.